Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zeptat se někoho z metalových umělců, jak prožívají současnou pandemickou situaci, bylo samozřejmě nasnadě. Když jsem přemýšlel, koho oslovit, vzpomněl jsem si mezi prvními na Martina "Marthuse" Škaroupku, neboť jako jeden z mála má dozajista spoustu zkušeností nejen domácích, ale i mezinárodních. Navíc smutný a nečekaný skon jednoho z pilířů brněnského TITANICu Milana Hanáka na sklonku loňského roku po sobě zanechal rovněž některé otázky, k jejichž zodpovězení snad již nastala ta správná doba. Kontaktoval jsem tedy Martina a musím říct, že i díky jeho vstřícnosti jsme možná vytvořili nějaký ten rekord ve vzniku rozhovoru po mailu, neboť od pojetí myšlenky až po závěrečné korekce a samotné zveřejnění uběhlo jen nějakých 72 hodin.
Jaká je aktuální nálada v TITANICu? Musím říct, že o vážném stavu Milana Hanáka toho metalová veřejnost zřejmě moc nevěděla a o to větší byl ten šok, když v prosinci loňského roku přišla smutná zpráva o jeho skonu…
Nálada v kapele je výborná! Ale samořejmě, že ještě pořád na Milana myslíme. Pro mě osobně je stále velmi těžké uvěřit, že už mezi náma není. Znal jsem ho prakticky celý svůj život a dokonce jsme bydleli posledních patnáct let i na stejné ulici.
Kdy a jak jste se o jeho nemoci dozvěděli? Jaké byly vaše první reakce a co jste zamýšleli s kapelou dál? Byl ve hře úplný konec? A pokud ano, co rozhodlo o pokračování?
Milan byl nemocný už delší dobu, ale ani on sám nemohl tušit, že jeho nemoc nabere tak rychlý spád. Jeho zdravotní stav se zhoršil až začátkem října, kdy musel zůstat na nějaký čas v nemocnici. Samozřejmě jsme uvažovali o zrušení všech koncertů, ale nakonec jsme se rozhodli pokračovat z jednoho prostého důvodu. Milan byl živnostník, a když mu jeho zdravotní stav neumožňoval pracovat, tak jsme se rozhodli, že mu pomůžeme alespoň tím, že mu dáme nějaké peníze z prodeje merchandise. Úplný konec kapely ve hře nikdy nebyl, protože jsme všichni věřili a doufali, že se Milan uzdraví.
Od koho vzešlo rozhodnutí pokračovat dál s baskytaristou Milanem Vajgrtem a podle jakého klíče jste vybrali právě jeho? Od kdy s TITANICem hrál (údajně již Milana nějaký čas alternoval)?
Jak jsem už zmínil, nechtěli jsme rušit koncerty hlavně kvůli Milanovi. Chtěli jsme mu pomoct nejen finančně, ale i tím, že jsme mu zprostředkovali alespoň nějaký kontakt s fanouškama. Lidi mu posílali vzkazy, že jim chybí, a Milana to strašně těšilo. Milan byl jediný člen kapely, který tu káru táhl takřka nepřetržitě od půlky 80. let. Baskytarista Milan Vajgrt byl naše jediná volba a popravdě jsem to byl já, kdo přišel s nápadem oslovit právě jeho. S Milanem se znám zhruba pětadvacet let, hrál jsem s ním nějaký čas v kapele DOGMA ART (kapela mého tatínka) a věděl jsem, že je to vynikající hráč a skvělej člověk. Mimochodem, když jsme ho oslovili, tak jeho první slova byla, že bude zaskakovat jenom do té doby, než se Milan uzdraví, a že doufá, že to bude co nejdřív. Oba dva Milanové se znali a Milan Vajgrt měl vždycky obrovský respekt k Milanově hře na baskytaru.
V současnosti TITANIC vydává v limitovaném nákladu živé album „Soumrak titánů živě“… byla jeho jediným smyslem vzpomínka a pocta Milanu Hanákovi? Jak došlo k jeho realizaci?
Původní plán byl, že se vánoční koncert v brněnském Semilasse natočí na DVD. Milan o ničem jném nemluvil a strašně moc chtěl ten koncert odehrát, už jenom kvůli zmíněnému natáčení. Nakonec nás, bohužel, zhruba týden před akcí nečekaně opustil. Rozhodli jsme se proto, že místo původního natáčení DVD zaznamenáme koncert alespoň jako audio. Celý koncert jsme věnovali Milanovi a upřímně můžu říct, že to bylo velmi dojemné. Tolik brečících chlapů jsem už dlouho neviděl. Milana měli všichni rádi, nejenom jako famózního baskytaristu, ale i jako člověka. Moc nám všem chybí a doufám, že by byl s nahrávkou spokojený. Audio záznam jsme nějak výrazně neupravovali, vše je 100% živě. Pouze jsme to smíchali a zmasterovali v bzeneckém studiu Shaark. Velký dík patří Pavlovi Hlavicovi.
A co bude s TITANICem nyní, přemýšlíte o budoucnosti nebo už o ní máte jasno? Na co všechno se budeme moci případně těšit?
Pracujeme na nových písničkách, takže bychom rádi v budoucnu vydali novou desku. TITANIC rozhodně nekončí! Milan Hanák by po těch všech letech, kdy tu kapelu táhl víceméně sám, rozhodně nechtěl, aby kapela skončila. Vím to, protože mi to i řekl. Velmi často jsem ho navštěvoval a o všem jsme se bavili.
Samozřejmě jsem měl na mysli ideální scénář, ve kterém by neexistovala žádná koronavirová nákaza, ale ona existuje… jak moc zatím mění plány TITANICu?
Jako spousta ostatních kapel jsme i my museli zrušit všechny koncerty. Jinak se víceméně nezměnilo nic. Pracujeme na nových věcech a plánujeme koncerty na léto, podzim a zimu 2020.
Jak vůbec tuhle pandemii vnímáš ty sám? Je to jako kdybychom se rázem probudili do nějakého solidního sci-fi filmu, nemyslíš? A je v dohlednu nějaké rozumné řešení, co ty na to?
Hodně věcí se samozřejmě změnilo a ještě asi i bude měnit. Velkou starost mi dělají hlavně uzavřené hranice, protože hodně času trávím na cestách. Momentálně vůbec netuším, co přinesou nadcházející měsíce, protože v této situaci se dá těžko něco plánovat. Já osobně doufám, že se vše brzy vyřeší.
Kdy sis poprvé pomyslel, že je to pro nás pro všechny v Evropě reálná hrozba, která by nás mohla na delší čas úplně vykolejit?
Když jsem natáčel na přelomu února a března v Anglii bicí na nové album CRADLE OF FILTH, hodně jsme tuhle situaci s koronavirem probírali s naším producentem. To nás ale ještě ani ve snu nenapadlo, že by došlo k uzavření hranic a zrušení všech naplánovaných letů. Ten můj jsem ještě naštěstí stihl, ale už na letišti jsem si všiml víc lidí, kteří měli na obličeji roušku. To není zrovna obvyklé, hlavně v Anglii.
Schvaluješ opatření české vlády nebo jsou podle tebe příliš tvrdá či naopak měkká? Cítíš se ohrožen za sebe samého, za své blízké apod.?
Opatření vlády naprosto schvaluji. Je potřeba si uvědomit, že nejvíc ohrožení jsou hlavně senioři, čili i velká část mé rodiny. Proto by lidé neměli být lhostejní. Týká se to nás všech.
Tvá hlavní kapela, CRADLE OF FILTH, je v současnosti (nebo alespoň byla) ve stádiu přípravy nového alba, které by mělo vyjít ještě letos… jak jste daleko a jak moc to všechno ovlivnil koronavirus? Kde se nahrávalo/nahrává/bude nahrávat, kdo nový materiál autorsky zaštítil a kam na něm budou CRADLE OF FILTH směřovat?
Bicí mám nahrané a klávesy, které jsem z větší části opět dělal já, jsou taky víceméně hotové. Natočené jsou i některé kytary a momentálně Dani natáčí zpěvy. Další nástroje se budou muset natočit, až opadne pandemie koronaviru, protože se kvůli zrušeným letům někteří hráči nemají jak dostat do studia. Nahrává se v anglickém studiu Grindstone s producentem Scottem Atkinsem. K hudbě samotné se zatím vyjadřovat nechci, ale bude to opět extrémní heavy metal.
Jsou známy nějaké další detaily k novince nebo je ještě příliš brzy na jejich prozrazení?
Všechny texty jsem už četl, jsou vynikající. Nic víc zatím prozradit nemůžu.
V únoru kapelu opustila klávesistka Lindsay Schoolcraft, proč a už za ní máte náhradu?
Lindsay měla delší dobu zdravotní problémy, které jí komplikovaly už tak náročné cestování. Tuším, že se i chtěla víc věnovat sólové kariéře, ve které se jí moc daří. Držím jí pěsti a doufám, že její sólová dráha bude úspěšná! Náhradu už máme, ale opět zatím nemůžu prozradit, o koho se jedná.
Mimochodem, kde se vlastně aktuálně nacházíš a jaké jsou tvé cestovatelské plány a reálné možnosti?
Aktuálně se nacházím v jednom městě na Moravě a snažím se respektovat opatření české vlády a pokud možno nevycházet ven. Když už musím do obchodu, tak jedině s rouškou.
Také CRADLE OF FILTH nejspíš budou muset odříkávat některé koncerty, krom jiného je zřejmě v ohrožení i vystoupení na Brutal Assautu. Jak moc intenzivně to teď řešíte a jaký je momentální názor kapely na tyto záležitosti? Preferujete úplné zrušení nebo jen přeložení na vhodnější termín?
Tohle je spíš otázka na management kapely a booking agenta. Já osobně nic neřeším, čekám jak se věci vyvinou. Co se týká Brutal Assaultu, já doufám, že vše proběhne podle plánu, protože headliner tohoto festivalu není nikdo jiný, než kultovní MERCYFUL FATE!!! Srdeční záležitost!
Jak moc velké ztráty budete muset jako kapela počítat? A chystáte tím pádem nějaké speciální akce, nabídky, slevy nebo (pokud by to vůbec šlo) online vystoupení apod.?
Opět spíš otázka pro management kapely. Co se týká online vystoupení, tak například TITANIC pár nabídek dostal, ale na žádnou jsme nekývli.
Když člověk odhlédne od všech těch zmatků, omezení a katastrofických scénářů, myslíš, že by na současnou situaci šlo nahlížet také z nějakého pozitivního hlediska? Že by si lidi mohli třeba na chvíli vydechnout, dát vydechnout přírodě a zkusit následně ten moderní svět a život nasměrovat trochu jiným, možná lepším směrem?
Pokud by se lidé na chvilku zastavili a přehodnotili pár věcí, bylo by to fajn. Obávám se ale, že se vše vrátí zpět do starých kolejí. Já osobně miluji přírodu a už jako malej kluk jsem jezdil pod stan a na vandry. Takže bych samozřejmě uvítal, kdyby bylo lidstvo celkově víc ohleduplnější. Protože ale hodně cestuji, tak mám možnost vidět, že někteří lidé na téhle planetě jsou vyloženě hovada a moc ohleduplně se teda rozhodně nechovají. Pro mě osobně má tahle situace pozitivní body hlavně v tom, že se věnuji víc rodině, cvičím na bící a skládám muziku (momentálně pracuji mimo jiné i na novém albu kapely INNER FEAR). Což jsou sice věci, které jsem normálně dělal i před vypuknutím pandemie koronaviru, ale tím, že jsou zavřené hranice a zrušené všechny koncerty, mám možnost se jim věnovat více. Snažím se trávit co nejmíň času na internetu a sociálních sítích, které už tak považuji za nutné zlo. Upřímně, moc mi chybí živé hraní a pevně doufám, že se brzy budeme zase potkávat na koncertech a festivalech!
Pár slov na závěr?
Chtěl bych poděkovat za kapelu TITANIC všem, kteří nás podporují.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.